Jak mluvit s dětmi o smrti, jak mluvit s dětmi o umírání a úmrtí v rodině

  Jak mluvit s dětmi o smrti. Jak mluvit s dětmi o umírání. Jak mluvit s dětmi o úmrtí.   Jak mluvit s dětmi o smrti, umírání a úmrtí v rodině.

Pro rodiče i další dospělé v okolí dítěte může být těžké otevřeně mluvit s dítětem o smrti. Pokud jsme vystaveni smrti někoho blízkého a tím také rozhodování, zda dítěti řekneme pravdu o umírání nebo úmrtí v rodině, můžeme mít pocit, že dítě nebudeme dostatečně chránit. Proto často váháme, jak mluvit s dětmi o smrti a zda vůbec můžeme dítěti o úmrtí nebo umírání blízké osoby říkat pravdu. Pochybujeme, zda je vůbec možné mluvit s dětmi o smrti tak, abychom jim neublížili.

To, co způsobuje bolest a utrpení dítěte, je odloučení, samotná ztráta milované osoby nebo zvířátka a nikoliv hovory o ní. A před touto ztrátou nemůžeme dítě uchránit. Zemřelá osoba již nikdy naše dítě neobejme a zemřelý pejsek mu již nikdy neolízne tvář, bez ohledu na to, zda nahlas vyslovíme, že dotyčný zemřel. Pokud dítěti neřekneme pravdu, jen komplikujeme jeho truchlení. Nakonec se dítě vždycky dříve nebo později nějakým způsobem pravdu dozví, např. z chování dospělých, z vyslechnutých rozhovorů, od kamarádů a v případě nehod, vražd a sebevražd často i z médií.

Když nám dítě klade otázky týkající se smrti, může nás to polekat a děsit. A to bez ohledu na to, zda se dítě ptá, protože je samo v roli pozůstalého nebo se jen o dané téma zajímá v rámci přirozené zvídavosti. Omezováním či ignorováním dotazování nebo zděšením nad otázkami vysíláme dětem signál, že další diskuze na toto téma je nežádoucí. Naším cílem je otevřeně mluvit s dětmi o smrti. Vytvořit takové prostředí, ve kterém jsou veškeré otázky vítány, přijímány a kde je nasloucháno tomu, jak děti o smrti mluví. Kde je na jejich  otázky odpovídáno otevřeně a bez odsuzování.

Otázky dětí ohledně smrti nám nabízejí hluboký vhled do jejich porozumění světu a u pozůstalých dětí také do jejich zármutku. Poukazují na jejich obavy a strachy. Budeme-li trpělivě a otevřeně naslouchat, vyjeví nám děti své myšlenky a pocity, kterým tak budou moci dát bezpečný průchod.

Například šestiletá dívka sdílela s maminkou svoji představu, že tatínek zemřel kvůli ní, protože neposlouchala a zlobila se na něj. Jde o magickou představu, která je zcela úměrná dívčinu věku. Díky otevřené komunikaci s matkou mohla o své obavě promluvit nahlas. Matka mohla s dcerou probrat přiměřeným jazykem otcovu smrt i její příčiny: „Tatínek umřel, protože měl nemocné srdce. Jeho srdíčko bylo nemocné už spoustu let a doktoři se mu snažili pomoci, ale už to dál nešlo. Nebyla to tvoje vina.“

Důležitými a nenahraditelnými průvodci truchlícího dítěte jsou jeho blízcí dospělí. Jak mohou být dětem nápomocní, přestože jsou sami zasažení ztrátou, přehledně a srozumitelně nabízí článek Děti truchlí jinak na informačním portálu Cesty domů, umírání.cz

Pokud jste ve své rodičovské roli průvodcem truchlícího dítěte a pociťujete nejistotu,  strach a obavy z toho, jak mluvit s dítětem o smrti,  pociťujete potřebu opory a průvodce, neváhejte kontaktovat odbornou pomoc. Klidně ihned na počátku. Truchlení není nemoc, ale k nastavení otevřené komunikace často potřebujeme podporu, například při úmrtí rodiče nebo sourozence našeho dítěte, kdy jsme sami otřeseni, zaskočeni a vyčerpáni ztrátou životního partnera nebo dítěte. Také v případě násilí nebo sebevraždy může být přiměřená a pravdivá komunikace s dítětem pro dospělého velmi náročná.

Zejména u okolností úmrtí, které jsou i pro dospělého velmi komplikované, např. sebevražda jednoho z rodičů, může být pozdní odhalení pravdy po letech pro dítě velmi ohrožující. Přitom právě na takovéto okolnosti úmrtí se v okolí dítěte nezapomíná a dříve nebo později je dítě vystaveno konfrontaci se skutečností bez opory svých blízkých dospělých, kteří mu okolnosti z důvodu domnělé ochrany utajili.

S obavou, zda vůbec a jak mluvit s dětmi o smrti, s nastavením otevřené komunikace s pozůstalým dítětem, i s procházením společnými i individuálními cestami našeho truchlení nám může pomoci psycholog, psychoterapeut, poradce pro pozůstalé – kontakty a také neziskové organizace:

Cesta domů: poradna Cesty domů

Dlouhá cesta: laičtí poradci – dobrovolníci, rodiče nebo příslušníci rodin, kteří mají vlastní zkušenost a přežili smrt dítěte v rodině. Pomáhají pozůstalým rodičům i dalším blízkým příbuzným zvládnout po smrti dítěte vzniklou situaci jak psychicky, tak při praktických záležitostech.

Plzeňská zastávka: Děti a jejich setkání se smrtí

Bílý kruh bezpečí: poradny, bezplatná linka pro pomoc pozůstalým po obětech trestných činů

České sdružení obětí dopravních nehod: pomoc pro pozůstalé

Fotografie 1/5

Příspěvek byl publikován v rubrice Jak mluvit s dětmi o smrti, úmrtí a umírání, Rozhovory o smrti a umírání. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.