Vdávám Tě dřív

Vdávám Tě dřív

Vdávám Tě dřív
o tolik dřív než čekala jsem
holčičko má

Myslela jsem si
na prince krásného
a muže dobrého
co jednou přivedeš si
až půjdeš vlastní cestou

Vdávám Tě zemi
co zrno živí
však teplé dlaně nemá

Vdávám Tě vodě
co život dává
a v oceánu
jak lidská slza solí

Vdávám Tě nebi
na Zemi pod hvězdami
a strašně moc to bolí

Jen kde se bere síla
pustit Tě
bezbrannou s tajemstvím
dívenku zavinutou
(jak tenkrát při setkání)
na cestu kam nesmím

A kruh se uzavírá…

Příspěvek byl publikován v rubrice Verše. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.